Main
Leyli&Vilém
Vilém
Austria
Azerbaijan

Keňa 2001 - díl druhý

 

 

bullet

Čtvrtek 16.8. - rybaření u ostrova Manda

Včerejšek jsme strávili chytáním bronzu na pláži u vesničky Shella. Dnešek chytáním ryb u ostrova Manda. No, chytáním ryb. Nachytala se jenom jedna. Naštěstí byli naši průvodci prozíraví a nakoupili jich pro jistotu několik ráno v přístavu. Takže jsme se docela nadlábli a zbylo něco i na plážové psy.

Jediným konkurentem Psa plážového jsou na ostrove Manda plážoví inženýri.

Do hotelu Pole-Pole se pomalu-pomalu začínají stěhovat další cizinci z celého světa. Včera párek Holanďanů, dneska Američan Johnny. Mluví srozumitelnou, ne příliš afektovanou newyourskou Angličtinou a svou americky naivní a mírně povrchní bodrostí si nás postupně získává. Já ho obdivuji především za to, že se mu podařilo přesvědčit astronomického diletanta Honzu o výjimečnosti jižní oblohy. A to dokonce do takové míry, že si šel s bleskem vyfotit Jižní kříž. Když jsem se včera pokoušel o to samé (přesvědčit Honzu, ne fotit!), výsledkem mi byl pouze výsměch, že "tamta hvězda, co tak jasně svítí, přece není Venuše!" (Na to aby tomu Honza uvěřil měla na Venuši příliš malou prdel a kozy... :-)) Dneska už ale Honza připouští, že to asi bude nějaká planeta, neboť Američan to odhadl na Mars. (Je mi jasné, že stejně víc věří, že je to Mars. A docela mě to sere.)

Večeříme "na divoko" v zahradě přehnaně přátelského Happyho, jenž si své štěstí navozuje neustálým hulením a žvýkáním jakýchsi travin. Na jeho slibované "čapáááči, kokóóónat rajz, swahííli kejk, kráb" a zejména pak "lóbstrrr", který se nějak zapomněl dostavit, za peníze z nejdražší pražské restaurace a s kvalitou obsluhy nejhorší užgorodské asi nikdo z nás do smrti nezapomene.

bullet

Pátek 17.8. - pláž Shella

Dneska trávíme už 4. noc v Lamu - nevětším městě na stejnojmenném ostrově. Údajně je to i nejstarší město v Keni. Obyvatelstvo je především muslimského vyznání. Islám je zde propagován stejně drastickou formou jako výkup kožek či vakcinace lesní zvěře na našem venkově. Pamatuji zcela přesně veškerá ta traumatická probuzení u babičky v Kyšicích, kam jsme jezdili s bráchou na prázdniny - krátká znělka od Karla Gotta či Marie Rottrové oznámí sedmou hodinu ranní, následuje fouknutí do mikrofonu či odkašlání souchotinářského starosty a "VAKCINACE LIŠEK BUDE PROVEDENA V OKOLNÍCH LESÍCH Z LETADLA DNES V ODPOLEDNÍCH HODINÁCH..." Tady to probíhá podobně, s tím rozdílem že je to v Arabštině, že hlášení "ALLÁH JE VELIKÝ" přichází již kolem páté hodiny ranní a že oproti "VÝKUPU KOŽEK, KTERÝ PROBĚHNE DNES V PATNÁCT HODIN PŘED KULTURNÍM DOMEM..." jej neopakují jenom jednou, nýbrž do aleluja - mimochodem, teď mě napadá, že etymologický význam tohoto slova má kořeny možná právě zde. Opravdu nevím, co si tím ten Arab každé ráno léčil. Jestli komplex z dětství, kdy ho jako nejmladšího nikdo neposlouchal, nebo nějakou extrémní formu nespavosti. Každopádně jsem zde ranní poluci zaměnil za hlasité klení a zapřísahání, že hned po návratu domů půjdu obětovat našim bohům a vypláznu za to klidně i nekřesťanské peníze. Zdejším bych obětoval tak maximálně prášky na spaní...

Pláž v Lamu

bullet

Sobota 18.8. - ostrov Kiwayiu

Na ostrov Kiwayiu jsme připluli jednostěžníkem bez motoru, koupelny a toalety těsně před západem slunce. Plachta plná záplat, jenž by Indiáni bez váhání přirovnali k ústům staré sqwah, se ve větru nadouvala jako hruď mladého Apače nebo jako hruď našeho Honzy, když v Shelle poprvé vyšel na pláž ve svém novém Kangu (Je to jakási odrůda kimona, či skotské sukně, kterou zde místní plážoví inženýři nosí kolem pasu, aby nepřišli o důstojnost skrze své chlupaté a křivé nohy. Honza si ho však nekoupil v obavě o svou důstojnost, nýbrž o svou kůži. Po prvním dni na slunci se totiž spálil jak Mr. Hus.)

Loď se chvílemi kymácela opravdu docela slušně, dvoumetrové vlny si s námi hráli berany-berany-duc, pršelo až praštělo, v ráhnoví pak zase praštělo až svištělo a tak nebylo divu, že jsme toho měli brzo nejen plné zuby ale i plnou loď. Dalo docela fušku to kbelíkem pumpovat zpátky. Jak se zvedal vítr a houstnul déšť, houstla i nálada a zvedaly se hlasy opěvující tichou vánoční krajinu Ladových obrázků. "Ti-chá nóc, svá-tá nóc...," pěli jsme spolu s Honzou k údivu ostatních do burácející vichřice.

Přistáli jsme zcela promočeni a ihned jsme počali močit. Neboť, jak jsem již řekl, náš koráb bohužel toaletou nedisponoval a systém "moč přes palubu" se nám za daných podmínek nezdál příliš bezpečným. Mohl se totiž lehce zvrhnout v "muže přes palubu". A veřte či ne, na rozdíl od za námi plovoucích žraloků to bylo to poslední, co jsme v lodi bez záchranného kruhu, chtěli slyšet.

Domorodci na ostrově Kiwayiu jsou velice pohostinní, a tak vyšli vstříc i ostatním našim potřebám. Uvařili kokosovou rýži, čaj a snad i zpíval, za což si pak odnesli zrcátka a nožíky s malovanými střenkami. Ale to už nevím jistě, neboť jsem se pod tíhou zážitků a únavy svalil do moskitiéry a jal se zařezávat okolo rostoucí mangrovníky.

Kapitán Wazi-wazi (cesky asi Huli-huli nebo Glo-glo) Bez trávy, cigarety nebo aspon piva by asi zkolaboval.

 

Pláž ostrova Kiwayiu

 

Zpátky ] Kenya 1 ] [ Kenya 2 ] Kenya 3 ] Kenya 4 ] Kenya 5 ] Kenya 6 ] Kenya 7 ] Mapa ] Fotky ]

Zpátky
Kenya 1
Kenya 2
Kenya 3
Kenya 4
Kenya 5
Kenya 6
Kenya 7
Mapa
Fotky