Main
Leyli&Vilém
Vilém
Austria
Azerbaijan

Keňa 2001 - díl první

 

 

bullet

Účastníci nájezdu

 Andrea Melicharová, Litoměřice

 

Andrey Vinnitsky, Tel Aviv

 

Jan Hrůza, Božetice

   

Vilém Slavata, Opava

bullet

Úterý 14.8. 11:40 - Wilsonovo letiště, Nairobi

Ačkoliv náš výlet začal de facto již před mnoha hodinami, de jure před mnoha dny, k psaní deníku jsem se dostal až teď. Zamezily mi v tom všemožné nepříznivé okolnosti, více méně spojené s dopravními prostředky, v kterých jsme se pohybovali a které se, bohužel, pohybovali s námi. Akcelerace, turbolence a následná halucinace a kolaudace toalety jsou jen některé z mnoha nepříjemných cizotvarů, které musím citovat, abych ospravedlnil svých osm zcela neplodných hodin ve výšce 10 kilometrů.

Ale popořadě. Svou vlast jsme opustili se Smetanou ve sluchátkách včera kolem šesté hodiny večerní, strojem Boeing 737, pilotovaným lidskou posádkou světlé barvy pleti. Cílová stanice - Amsterdam. Přistáváme o hodinu později v husté mlze za mírných turbolencí, ale i tak se pilotovi daří hned napoprvé najít přistávací dráhu.

V Amsterdamu zažíváme první ze série malých překvapení. Letenky od KLM sice máme, ale následujících 8 hodin strávíme na palubě letadla Kenya Airways. Dáváme si prvního panáka na kuráž a tušíme, že takových bude ještě spousta. Při check-in se Andrej přistihuje, že na otázku "Is Nairobi your final destination?" odpovídá nejistým hlasem: "Well, we would like to return one day."

Obavy se naštěstí neplní a jejich Boeing 767-400 je asi nejlepší letadlo, kterým jsem kdy letěl. Řadu před námi obsazují dlouzí černí muži v červených šusťákových stejnokrojích se žlutým nápisem "Kenya" na zádech. Keňská atletická reprezentace se vrací z mistrovství světa v Edmontnu. Otevírám přílohu MF Dnes - Sport a tipuju, kdo z nich si veze kterou medaili. Nakonec se mi podaří identifikovat Limu - reprezentanta v běhu na 5 km - a s časem 13:00,77 si mu do baťůžku sahám pro zlatou... Ebenové letušky mezitím rozdávají slonovinové úsměvy. Vzlétáme. Pilot se vyhýbá bouřím, tornádům a hurikánům celkem úspěšně, takže jediný, kdo má během letu problémy s větry, je Honza. Naštěstí pro nás - a pro několik desítek řad před i za námi - se mu však daří držet je pod pokličkou. Polštářem s emblémem KA. Míjíme rovník. Je zvláštní, že v té tmě nejde vůbec vidět. Mít ho v Evropě, tak ho máme nasvícený, jako Hradčany. Šel by vidět až z Měsíce. Po snídani, místo čištění zubů, dosedáme na přistávací plochu mezinárodního letiště Nairobi.

6 ráno, 18 oC, zataženo, severozápadní vítr 3 m/s, 75 Keňských šilinků za dolar. To jsou první působivé dojmy z Afriky. Sháníme taxi, které by nás dovezlo na Wilsonovo letiště, odkud nám v jednu hodinu letí spoj na ostrov Lamu - náš dnešní cíl cesty. Naštěstí začíná Andreyovi v žilách bublat židovská krev, a tak jedeme za polovinu původně navrhované ceny. Nám ostatním bublá v uších český adrenalin, neboť podle výpočtů a odhadů našich rodičů a některých katastroficky nadaných přátel už se u nás měly pomalu začínat projevovat první příznaky malárie, cholery nebo alespoň kuřího oka. Taxikář Sam vypadá jako zkušený pirát zdejších silnic. Ne, že by mu chybělo oko či měl dřevěnou nohu, to ne, ale všiml jsem si, že má na levém rameni vytetovaný volant. Na stehnech má určitě brzdu a plyn. Možná i spojku, pokud není automat. Ano vypadá zkušeně, ale proč proboha strká za volant mě??? Hakuna matata - no problem! Všechno se vysvětluje. Volant je na druhé straně, jezdí se zde vlevo.

Karibu Kenya - Vítejte v Keni! Čemu se ta země podobá? přemýšlím a za chvíli docházím k překvapivé metafoře - Rumunsko. Rumunsko okupované černochy. Stejná kvalita silnic i vozového parku, podobný smysl pro pořádek. Projíždíme průmyslovou oblastí. Napravo i nalevo proudí davy místních obyvatel do práce. Černí tátové a černé mámy posnídali černý celozrnný chléb, zapili ho černou kávou, poslali své černé děti do černých škol a vydali se podél černých asfaltových silnic ke svým leskle černým obráběcím strojům načerno vydělávat černé Keňské šilinky.

Krátké zastavení na Masaiském trhu v Nairobi. Domorodé obyvatelstvo je zde temperamentní a prátelské...

 

Wilsoňák nacházíme zcela jednoduše. Jedeme rovně, rovně, zase rovně a pozor, najednou prudce někam zahneme. A jsme tady. Jak prosté, klidně jsem mohl řídit i já. V zahýbání jsem expert. (Znám to z televize.) Wilsoňák je malé sympatické letišťátko provinčního typu s drobnou přistávací plošičkou, útulnými hangárky, jednoposchoďovou odbavovací haličkou a 31 a půl letadýlky připravenými k odlétnutí. Tedy ta půlka letadla samozřejmě k odletu připravena nebyla. Ale moc ji nechybělo, jenom ocas, vrtule a jedno kolo. Stačil by přidat výrazný nápis "Don't drink and fly" a kampaň za bezpečnost letového provozu může začít. Za 135$ si kupujeme letenku na ostrov Lamu a doufáme, že si náš pilot vezme "bilboard" k srdci. "Hele, jak ten traktor hezky táhne to letadýlko," komentuje Andrejka (jak malá) legrační scénu zemědělce, který místo pluhu vlekl na runwayi cesnu. Dětská fantazie však nezná mezí, a tak vzápětí už někdo vidí scénu bezprostředně následující: "A koukej teď! jak se traktůrek zapomněl pustit a letadýlko teď na oplátku vleče jeho." Je to dobré, humor nás nepřechází a plni optimismu se pouštíme do Žluté zimnice. (Překřtili jsme tak mrkvovou polévku, nabízenou ve zdejší kantýně.)

Wilsonoveo letište v Nairobi, létadlo Dash 7

Letadlo Dash 7 rolluje a za nemístných poznámek Honzy, že sedíme v letadle složeném z těch vraků válejících se kolem a že jeho původní název Crash 13 byl kvůli pověrčivým japonským turistům nedávno změněn, se kolébavě noříme do bělavých par zdejšího blankytu. Pevně doufám, že přes varování K. H. Máchy s nimi v dáli nezhyneme.

bullet

Středa 15.8. - Hotel Pole-Pole, Lamu

Včerejší přílet do Lamu byl velice vzrušující. Tesně před přistáním ve výšce kolem 100 m nad zemí se z ventilace nad našimi hlavami začaly valit mraky jekéhosi bílého kouře. A tu, v krizové situaci, se ukázalo, jaký kdo opravdu je. Člověk na sedadle před námi tahal cosi z rukávu. Esa? Ne, nebyl to krupiér. Korán to byl, co tahal z rukávu - Arab. Plešoun přes uličku se pokřižoval: "Prošče pana na nebesjach..." - polský katolík. Andrej začal překotně odzadu z prava doleva cosi hledat v hebrejském Písmu. Zároveň si volnou rukou hbitě objednal dvě velké vodky - ruský Žid. A náš klasický český Honza? Smál se od ucha k uchu a: "To je prdel, co?" Inu, každej sme ňákej, říkal pan Werich. Kapitán letadla ale naštěstí do mikrofonu říkal něco jiného: "Pára z klimatizace je způsobena prudkým zvýšením teploty a vlhkosti okolního vzduchu po snížení letové hladiny. Vše v pořádku, hakuna matata!"

Pohled z terasy hotelu Pole Pole na nejstaší Kenské mesto - Lamu.

Ubytování nacházíme v nejvyšší budově ve městě - v hotelu Pole-Pole (česky snad Zpomal-zpomal, nebo Klídek-klídek) a začínáme se kochat výhledem na město, záliv, kokosové palmy a sousedku Sheilu. Asi nejhezčí černoška, kterou jsme zde počas celého pobytu viděli. Okamžitě se do ní všichni bezhlavě zamilováváme. Andrejka nejvíc. Sheila je z Nairobi. Studuje v Londýne. Je zde na výlete a bydlí naproti pres chodbu.

 

Zpátky ] [ Kenya 1 ] Kenya 2 ] Kenya 3 ] Kenya 4 ] Kenya 5 ] Kenya 6 ] Kenya 7 ] Mapa ] Fotky ]

Zpátky
Kenya 1
Kenya 2
Kenya 3
Kenya 4
Kenya 5
Kenya 6
Kenya 7
Mapa
Fotky