Kenya 2001 - díl sedmý
Úterý 28.8. - Nanyuki
|
Poslední den našeho safari začal. Loučíme se se slony, s žirafami, lvy, levharty... Všichni jsou dojati. Krokodýl Tom roní krokodýlí slzy, jakási zebra nám na památku nabízí "výměnu dresů". I drsný Honza je naměkko. Právě se rozloučil se svým 12. filmem.
Odjíždíme s azimutem Nairobi, ale vystupujeme na půl cesty - v městě Nanyuky, na úpatí nejvyšší hory Keni a druhé nejvyšší hory Afriky. Po obědě si rozdělujeme úkoly. Polovina z nás jde shánět "ty nanuky přece", kdežto ti rozumnější smlouvají u horského průvodce Jamese přijatelnou cenu za výhled na tři nejvyšší vrcholky Mt. Keni. Ano výhled. Na výstup bychom potřebovali pět dní, my máme jen dva.
Vyrážíme hned po složení zálohy a za hodinu poté již branou národního parku Mt. Kenya míjíme vrstevnici 2600 m.n.m. Odsud už po svých. Dostáváme příručku "Prevence a léčba nemoci z převýšení". Sekce příznaky hovoří jasně - zrychlení dechu i tepu, špatná koordinace pohybu, nechutenství, nespavost. Postupně je zažijeme všechny. Ve výšce 3000 metrů kamsi mizí lesní porost a přicházejí keře, kosodřevina a jakési mžitky před očima, které mě bohužel až do zítřka neopustí. První noc trávíme v horské chatě 3300 metrů nad mořem plné lehce sportovně oblečených mladých Holanďanů a několika černochů s kulichy, rukavicemi a péřovými bundami.
|
|
Středa 29.8. - Mt. Kenya
"Rychle se skočte podívat na záchod!" probouzí mě nadšeně Andrejka a já ji v rozespalosti okamžitě blahopřeji k první pevné stolici během pobytu v Keni. "Ale ne, okýnkem tam jde krásně videt nejvyšší vrcholek Mt. Keni!" O pět minut později sedím na záchodové míse s foťákem v jedné ruce, toaletním papírem v druhé a vidím s odpuštením h..... (horu v mlze).
Po snídani se s Jamesem v popředí vydáváme pokořit vrstevnici 4000 m. Bohužel nemáme čas dostat se výš. Nebo raději bohudík? James je totiž průvodce za všechny prachy (dostal od nás 200$). Vypadá sice solidně, tak trochu jako Nelson Mandela (ale to tady ostatně každý druhý), nicméně od horského vůdce byste očekávali, že vás povede a ukáže vám nějakou tu zajímavou horu. Asi jsme opravdu byli přehnanými optimisty, když jsme se včera v Nanyuki domnívali, že těmi brýlemi s Woody Allenovskými obroučkami a skly z Hubbelova teleskopu něco vidí. Anebo byl prostě jenom líný jít s námi až na místo, odkud jsme mohli opravdu vidět krásně všechny tři opravdové vrcholky? Snažil se nám to totiž namluvit už hodinu před tím o nejakých bezvýznamných kopečcích. Ještěže jsme s sebou měli nevěřícího Honzu.
Odpoledne je ve znamení sestupu z nekřesťanských výšek do kyslíkem prosycenejšího pásma. Okamžite se nám vrací elán a vtip. Jediné, co zbyde po nemoci z prevýšení je následující probdělá noc v Nanyuki.
Čtvrtek 30.8. - Nairobi
V deset hodin místního času nasedáme na autobusovém dvorku v devíti lidech do pětimístného šestadvacet let starého Peugeotu. Za třista dvacet šilinků vyrážíme na dvěstěčtyřicet kilometrů dlouhou cestu keňskými silnicemi první třídy do Nairobi. Aby byl výčet číslovek kompletní, musím ješte uvést, že cesta trvala bez jediné přestávky dvě a půl hodiny a já seděl celou dobu v zavazadlovém prostoru s hlavou otočenou o třiatřicet stupňů vpravo. Nadávek bylo nepočítaně.
|
Ubytování nacházíme v hotelu Downtown. Andrejka odmítá pokoj, kde by musela s jedním z nás sdílet úzkou manželskou postel. Když zjišťujeme, že jiný pokoj v hotelu opravdu k dispozici není a situace v okolních hotelích je ješte horší, přistupujeme na kompromis já s Honzou. Když si jeho mužná chlupatá ruka bere od recepční klíč od našeho dnešního hnízdečka lásky, lehce ho po ní pohladím a políbím na ouško.
Pátek 31.8. - Amsterdam
Odlet z Nairobi se uskutečnil v plánovaném čase: 9:50 místního času vzlétáme a v Amsterdamu přistáváme po osmi hodinách letu. Film Krokodýl Dundee, který během letu poušteli na šestém kanále, nikoho z nás nezaujal. Spíše naopak. Zvířat, divočiny a domorodců jsme měli opravdu plné zuby. Snad jen ta Kozlowská...
Dále - fotky
|
