Kenya 2001 - díl třetí
Neděle 19.8. - plavba na ostrov Paté
Ráno jsme zcela rozlámaní vstali s mírně modifikovaným popěvkem Michala Tučného na rtech - "Jó plavčík, ten tvrdý lože má" - a vydali se na jižní výběžek ostrova Kiwayiu. Ten je totiž tvořen sérií pohádkově tvarovaných korálových útesů, kteréžto jsme pozorovali v jejich plné kráse za odlivu. Byly plné různých vymletin, proláklin a tůní, v nichž ustupující moře zanechalo hektolitry vody spolu s množstvím ryb, korýšů a jiné havěti. Pozorovali jsme je jako v akváriu a oni na revanž zase pozorovali nás. Chtěl jsem si je i vyfotit, ale připadalo mi nefér, že by nám to nemohli oplatit stejnou měrou.
|
Z jižního cípu korálového ostrova Kiwayiu jsme zamířili na severní výběžek ostrova Paté. Križovali jsme za odlivu proti větru i proudu mezi korálovými mělčinami skoro 3 hodiny. Ani se nám moc nechtělo věřit, že ten přístav, který jsme celou tu dobu měli na dohled, byla Hasanova (občanské jméno našeho kapitána Wazi-wazi) rodná víska. Jakoby se tam vracel poprvé...
Hasanova vesnice byla civilizací téměř nedotčená výspa hliněných staveb s doškovými střechami. Kupní silou 28 českých korun jsme během chvíle skoupili veškeré zdejší (strategické) zásoby fanty. Ihned jsme pak obě láhve vypili a dostali jsme ješte v přepočtu osm korun zpět za zálohu. Malá zastávka v Hasanově rodné chatrči, fotografie s maminkou, sestrou, bratrem, druhým bratrem, druhou sestrou, třetím bratrem, prvním oslem a nějakými sousedy, oběd v ordinaci Hasanova otce pod nástěnkou se statistikou průjmů za poslední kvartál a hurá, vyplouváme na jižní pláž ostrova Paté, kde budeme nocovat.
|
|
Pondělí 20.8. - návrat do Lamu
Probuzení na bezesporu nejkrásnejší pláži Keni - sněhobílý písek bez lidských stop, narušený jen malými norami krabů a občasnými chomáči chaluh, mangrovníky a kokosové palmy v jejichž stínu stojí chatrč rybáře, jeho ženy (zašívá na zápraží manželovi sítě) a jejich dětí. Malá bárka je připravena k rannímu vyplutí, aby rybami nasytila rodinu. Prostě dokonalá romantika. Tohle je ráj, napadá mě, ale neubráním se poškrábání nočních kousanců, vysypání písku z navlhlého spacáku a stesku po teplé neslané sprše a snídani v restauraci Bush Garden.
Zbytek dne plachtíme zpět do Lamu. V ústí mangrovníkového kanálu čekáme na příliv a vydáváme se na strastiplnou cestu proti proudu a proti větru úzkým kanálem drasticky sníženými manévrovacími možnostmi. Končíme několik hodin poté po urputném souboji s roztrhanou plachtou v porostu mangrovníkového břehu. Kapitán Wazi-wazi však chladnokrevně vybaluje další joint a, díky bohu, i další plachtu.
Úterý 21.8. - odjezd do Mombasy
O šesté hodině ranní se loučíme s Lamu na lodi plné černých černě zahalených muslimek. Některé s námi pak na pevnině i nasedají do autobusu směřujícího do Mombasy. Všímám si v souvislosti s nimi několik zarážejících skutečností. Přestože ve me vyvolávají asociace jeptišek, vůbec nejsou cudné. Spíš naopak. V Lamu nás bez problému samy oslovovaly a jedna dokonce chtěla, abych ji pozval na večeři. Nemají problém se nás v autobuse letmo dotýkat a krásně voní vanilkou. Sympatické jeptišky.
Cesta do Mombasy je charakteristická baobaby, opicemi, špinavými vesnicemi, divokými objíždkami divočinou, z okna zvracejícími jeptiškami, řídkými kukuřičnými poli, vojenskými eskortami a benzínovými stanicemi Agip s doškovými strechami.
V Mombase přestupujeme do dálkového autobusu do Nairobi. Osm hodin duc-duc neviditelnou noční cestou. Následkem jsou nám rozlámaná těla a jeptiškám zjevné pomatení mysli či ztráta víry. Každá druhá totiž odkládá hidžáb a vystupuje do ulic hlavního města jako mladá emancipovaná černoška v riflích a slušivé halence.
|
