Kenya 2001 - díl první

Účastníci nájezdu

Úterý 14.8. 11:40 - Wilsonovo letište, Nairobi

  Ačkoliv náš výlet začal de facto již před mnoha hodinami, de jure před mnoha dny, k psaní deníku jsem se dostal až teď. Zamezily mi v tom všemožné nepříznivé okolnosti, více méně spojené s dopravními prostředky, v kterých jsme se pohybovali a které se, bohužel, pohybovali s námi. Akcelerace, turbolence a následná halucinace a kolaudace toalety jsou jen některé z mnoha nepříjemných cizotvarů, které musím citovat, abych ospravedlnil svých osm zcela neplodných hodin ve výšce 10 kilometrů.

  Ale popořadě. Svou vlast jsme opustili se Smetanou ve sluchátkách včera kolem šesté hodiny večerní, strojem Boeing 737, pilotovaným lidskou posádkou světlé barvy pleti. Cílová stanice - Amsterdam. Přistáváme o hodinu později v husté mlze za mírných turbolencí, ale i tak se pilotovi daří hned napoprvé najít přistávací dráhu.

  V Amsterdamu zažíváme první ze série malých překvapení. Letenky od KLM sice máme, ale následujících 8 hodin strávíme na palubě letadla Kenya Airways. Dáváme si prvního panáka na kuráž a tušíme, že takových bude ješte spousta. Pri check-in se Andrej přistihuje, že na otázku "Is Nairobi your final destination?" odpovídá nejistým hlasem: "Well, we would like to return one day."

Obavy se naštestí neplní a jejich Boeing 767-400 je asi nejlepší letadlo, kterým jsem kdy letěl. Řadu před námi obsazují dlouzí černí muži v červených šusťákových stejnokrojích se žlutým nápisem "Kenya" na zádech. Keňská atletická reprezentace se vrací z mistrovství světa v Edmontnu. Otevírám přílohu MF Dnes - Sport a tipuju, kdo z nich si veze kterou medaili. Nakonec se mi podaří identifikovat Limu - reprezentanta v běhu na 5 km - a s časem 13:00,77 si mu do baťůžku sahám pro zlatou...

  Ebenové letušky mezitím rozdávají slonovinové úsměvy. Vzlétáme. Pilot se vyhýbá bouřím, tornádům a hurikánum celkem úspešně, takže jediný, kdo má během letu opravdu problémy s větry, je Honza. Naštestí pro nás - a pro několik desítek řad před i za námi - se mu však daří držet je pod pokličkou. Polštárem s emblémem KA.

  Míjíme rovník. Je zvláštní, že v té tmě nejde vůbec vidět. Mít ho v Evropě, tak ho máme nasvícený, jako Hradčany. Šel by videt až z Měsíce. Po snídani, místo čištení zubů, dosedáme na přistávací plochu mezinárodního letište Nairobi.

  "Wilsoňák" nacházíme zcela jednoduše. Jedeme rovně, rovně, zase rovně a pozor, najednou prudce někam zahneme. A jsme tady. Jak prosté, klidně jsem mohl řídit i já. V zahýbání jsem expert. (Znám to z televize.) Wilsoňák je malé sympatické letišťátko provinčního typu s drobnou přistávací plošickou, útulnými hangárky, jednoposchoďovou odbavovací haličkou a 31 a půl letadýlky připravenými k odlétnutí. Tedy ta půlka letadla samozřejmě k odletu připravena nebyla. Ale moc ji nechybělo, jenom ocas, vrtule a jedno kolo. Stačilo by přidat výrazný nápis "Don't drink and fly" a kampaň za bezpečnost letového provozu může začít. Za 135$ si kupujeme letenku na ostrov Lamu a doufáme, že si náš pilot vezme "bilboard" k srdci. "Hele, jak ten traktor hezky táhne to letadýlko," komentuje Andrejka (jak malá) legrační scénu zemědělce, který místo pluhu vlekl na runwayi cesnu. Dětská fantazie však nezná mezí, a tak vzápětí už někdo vidí scénu bezprostredně následující: "A koukej teď! jak se traktůrek zapomněl pustit a letadýlko zas na oplátku vleče jeho." Je to dobré, humor nás nepřechází a plni optimismu se pouštíme do Žluté zimnice. (Překřtili jsme tak mrkvovou polévku, nabízenou ve zdejší kantýně.)

  Letadlo Dash 7 roluje a za nemístných poznámek Honzy, že sedíme v letadle složeném z těch vraků válejících se kolem a že jeho puvodní název Crash 13 byl kvůli pověrčivým japonským turistům nedávno změněn, se kolébavě noříme do bělavých par zdejšího blankytu. Pevně doufám, že přes varování K. H. Máchy s nimi v dáli nezhyneme.

Středa 15.8. - Hotel Pole-Pole, Lamu

  Včerejší přílet do Lamu byl velice vzrušující. Těsně před přistáním ve výšce kolem 100 m nad zemí se z ventilace nad našimi hlavami začaly valit mraky jekéhosi bílého kouře. A tu, v krizové situaci, se ukázalo, jaký kdo opravdu je. Človek na sedadle před námi tahal cosi z rukávu. Esa? Ne, nebyl to krupiér. Korán to byl, co tahal z rukávu - Arab. Plešoun přes uličku se pokrižoval: "Prošce pana na nebesjach..." - polský katolík. Andrej začal překotne odzadu z prava doleva cosi hledat v hebrejském Písmu, zároveň si však volnou rukou hbitě objednal dvě velké vodky - ruský Žid. A náš klasický český Honza? Smál se od ucha k uchu a: "To je prdel, co?" Inu, každej sme ňákej, jak říkal pan Werich. Kapitán letadla ale naštestí do mikrofonu říkal něco jiného: "Pára z klimatizace je způsobena prudkým zvýšením teploty a vlhkosti okolního vzduchu po snížení letové hladiny. Vše v pořádku, hakuna matáta!"

  Ubytování nacházíme v nejvyšší budově ve městě - v hotelu Pole-Pole (česky snad Zpomal-zpomal, nebo Klídek-klídek) a začínáme se kochat výhledem na město, záliv, kokosové palmy a sousedku Sheilu. Asi nejhezčí černoška, kterou jsme zde počas celého pobytu viděli. Okamžite se do ní všichni bezhlavě zamilováváme. Andrejka nejvíc.

Dále